Hrajeme divadlo

Hrnečku, vař!

(kulisa - vesnice)
kašpárek uvádí pohádku: Milé děti, máte rády krupicovou kaši? Já moc, a proto vám dnes budu vyprávět pohádku o hrnečku, který uměl takovou kaši vařit úplně sám.
vypravěč: V jedné vesnici v malé chaloupce bydlela matka s mladou dcerkou. Žily velice chudě, často večer usínaly s prázdnými žaludky.
dcerka: Matičko moje, každé ráno chodím do města na trh prodávat koření, léčivé bylinky a čaje, které jsme spolu nasušily, ale s bídou utržíme na chudou obživu. Věřím však, že jednou se na nás štěstí usměje a ušetříme na ovečku nebo kousek pole, abychom se měly lépe.
vypravěč: Dcerka odešla a matka zůstala doma připravovat bylinky na druhý den. Smutně přemítala v hlavě, zda-li někdy dojde na dcerčina slova. Den rychle uplynul a dcerka se vracela domů s hubeným výdělkem. Šla okolo lesa a v tom potkala starou babičku.

(kulisa - les + strom)
dcerka: Dobrý den, babičko!
babička: Dobrý den, holčičko! Směla bych tě poprosit o malý kousek chleba, od rána jsem neměla nic v ústech a jsem velmi slabá.
vypravěč: Dcerka bez rozpaků vyndala poslední kousek chleba, který měla u sebe a podala jej babičce.
dcerka: Jen si vezměte babičko.
babička: Děkuji ti, jsi hodná a za tvoji dobrotu, že jsi se s cizím člověkem o poslední kousek jídla rozdělila, ti dám malý dárek.
vypravěč: Babička vytáhla z tašky malý hrneček.
babička: Tento hrneček je kouzelný. Když mu řekneš "Hrnečku, vař!", začne vařit kaši. Když máš už kaše dostatek, řekneš "Hrnečku, dost!" a hrneček přestane vařit.
vypravěč: Dcerka překvapeně obracela v rukách hrneček. Chtěla ještě něco říci, ale babička už byla pryč.
dcerka volá: Děkuji vám, babičko!

(kulisa - interiér chalupy)
vypravěč: Celá překvapená dorazila dcera domů a všechno vyprávěla matce. Obě měly veliký hlad, tak na nic nečekaly a postavily hrneček na stůl.
dcerka: Hrnečku, vař!
vypravěč: V tom to v hrnečku začalo bublat, vařit a klokotat až přes okraj přeteklo trochu kaše.
dcerka rychle řekne: Hrnečku, dost!
vypravěč: Hrnek přestal vařit. Obě si kaši nalily na talíř, s chutí se pustily do jídla.
matka: Hmm, tak dobou kaši jsem už dlouho nejedla.
dcerka: Vidíš maminko, přece se na nás usmálo štěstí. Už nebudeme večer usínat hladové.
vypravěč: Druhý den ráno se dcera opět vypravila na trh do města. Matka zůstala doma sama a po poledni už nemohla hlady vydržet. Stála ve světnici a dívala se na hrneček na stole.
matka: Ta kaše byla včera tak dobroučká. Mám už takový hlad a dcerka se stále nevrací. Mohla bych přece kaši připravit s hrnečkem sama. Je to přeci jednoduché, stačí, když řeknu "Hrnečku, vař!".
vypravěč: Jak to dořekla, v hrnečku to začalo opět bublat, kaše za pár chvil zavoněla celou chaloupkou a matka ji hned začala lžící jíst. Po chvíli však měla dost a hrneček stále vařil.
matka: Propána, co budu dělat. Neumím přece hrneček zastavit.
vypravěč: S hrůzou sledovala, jak se kaše valila z hrnečku na stůl a ze stolu na židli, kde před chvílí seděla.
matka: Hrnečku, to je nadělení, zastav kaši, dokud je čas!
vypravěč: Ale tomu hrneček nerozuměl. Matka poodstoupila, ale to se jí již kaše na zemi dotýkala špiček bot. Vyděšeně vyběhla ze dveří.

(kulisa - vesnice)
vypravěč: Za pár minut už kaše tekla kolem chalupy. Matka vylezla na střechu.
matka (volá): Hrnečku, kaše už máme plnou chalupu, přestaň vařit, prosím!
vypravěč: Kaše se však valila dál ze dveří a nakonec i z oken. Protekla až na náves a obklopila ostatní domky. V tu chvíli se dcera vracela z města a uviděla, co se přihodilo. Z plných plic zavolala na hrneček.
dcerka: Hrnečku, dost!
vypravěč: Kaše se zastavila a nejen dcerka, ale i sedláci, kteří se vraceli z pole se museli cestou domů prokousávat sladkou kaší.
kašpárek: Celá vesnice se pustila do kaše a dlouho jim trvalo, než zmizela do poslední lžičky. I já jsem tam tenkrát přišel a ochutnal. A to je konec pohádky.